Rekonstrukce 90 let staré prkenné podlahy...

Jak jsem slíbila, tak plním. Je čas odhalit manželův výtečný nápad, jak opravit téměř stoletou podlahu. Spousta lidí, kdyby něco takového v domě objevila, tak to nebude brát jako výhru, ale jako něco, co je staré, čeho se okamžitě chtějí zbavit, zakrýt a vyměnit.

Samozřejmě je to jednodušší a časově asi méně náročné. Ale...

Podle mě tím interiér ztrácí svou hodnotu, svojí duši a historii. No a kromě toho dovedete si představit naše krásná kachlová kamna vedle plovoucí podlahy nebo lina? Brr! :-)

Prostě jsme se nedali a podlahu si opravili sami. A myslím, že jsme i našli nový způsob, jak takovou rekonstrukci provést.

Doufám, že bude inspirací a návodem pro ostatní "staromilce", kteří ještě nepozbyli estetické cítění a rádi zachraňují původní věci a dávají jim nový vzhled.

Tak tedy jak na to...

1. Vyplnit spáry, které jsou místy široké i 6 mm, což je dost. Navíc je každá spára jiná, na délce 6m se mění její šířka třeba i 4 krát.

Čili jak na to?

Tmel jsme zavrhli-neustále podlaha pracuje, je to dřevo a tmel by nejspíše vydržel jen několik let.

Vyndat postupně všechna prkna a posunout je k sobě (srazit) a zrušit tak spáry?

To se nám zdálo jako dobré řešení. Jenže to skončilo naprostým fiaskem. Zkusili jsme to na menší ploše v ložnici a ouha. Jakmile jsme podlahu rozebrali, zjistili jsme, že už bychom to nikdy nedali dohromady. Celá plocha je podsypaná směsí škváry a prkna jen volně položená na ní a přibitá k trámkům.

Takže teď přichází ten slavný manželův nápad, jak spáry vyplnit efektivně a trvale.

Přišel totiž se zcela jednoduchým nápadem-nechal si nařezat tenké lišty (laťky do tvaru "V") různých šířek a délek dle velikostí spár. A ty jsme pak natírali lepidlem na dřevo a jako puzzle vkládali do mezer mezi prkny a vtloukali je tam kladivem.

Co vám budu povídat-nápad se ukázalo výborný, ale na provedení docela šílený. Dva dny jsme strávili na kolenou a zatloukali a zatloukali. Bylo to opravdu jak nějaká stavebnice.

Na konci jsme se nemohli ani narovnat, měli stínky na rukou od kladiva, ale měli jsme radost, že to funguje.

2. Broušení ...

Teď nastává další neméně náročná fáze, kdy je potřeba všechno zbrousit a pěkně srovnat. Předtím se ovšem ještě musí důlčíkem zatlouci hlouběji všechny hřebíky, kterými jsou prkna připevněna k trámům. A že jich bylo.

Půjčili jsme si super výkonnou a těžkou brusku na podlahy a manžel brousil a brousil zase téměř dva dny. Nátěry nešly dolů, brusné papíry se trhaly jeden za druhým. A toho prachu...

Nakonec jsme se ale dostali na to krásné čisté dřevo a už se to začalo rýsovat. Zbývalo ještě zbrousit těžce přístupná místa pod topením a kolem zdí a hrubá práce hotová.

Pak jsme ještě několikrát vše zbrousili ruční pásovou bruskou různou hrubostí a podlaha byla připravená k nátěru.

A nakonec moje oblíbená fáze a to natírání...

Na to jsem expert a moc mě to baví. :-) Ale o tom až zase příště... Přeji všem krásný předjarní týden a hodně elánu do nových projektů.

Martina G.